Podzim je období, které nás vyzývá k návratu dovnitř – do našich domovů, ale i do sebe. Jakmile se ochladí, schováváme se pod kabáty, mezi stěny pokojů a pod deky. Příroda se balí do odstínů zlata a mědi, jako by se s námi chtěla rozloučit se svým posledním velkým představením.
Je to čas, kdy si začínáme všímat věcí, které jsme v létě přehlíželi – šustění listí pod nohama, kouř z komínů nebo praskání ohně v krbu. Každý krok venku je malá symfonie podzimního rozloučení. A přitom se mění i naše vlastní rytmy. Zpomalujeme, vyhledáváme ticho a klid.
Podzim je přechod. Je to chvíle mezi tím, co bylo, a tím, co přijde. Je v něm skrytá melancholie, ale i naděje. Možná právě proto má takové kouzlo – nutí nás žít přítomným okamžikem. Vědomí, že brzy přijde zima, nám dává důvod se na chvíli zastavit a ocenit každý paprsek, který ještě dopadne na zlatavé listy.
