Loni, bylo to na podzim, jsem získal sílu pro celý budoucí život. Byl jsem v lese. Byl to převážně listnatý les. A v té nádherné chvíli mezi stromy probleskly paprsky slunce, které si dovádivě hrály s poletujícími listy, které byly tak barevné, že i ten nejbohatší malíř by jim mohl závidět. A jak si tam v tom slábnoucím podzimním slunci jen tak padaly ze stromů, uvědomil jsem si, že nic netrvá věčně. Stejně jako listy na podzim opadají, tak i život prostě plyne. Ale i když se blíží ke konci, vždycky může co nabídnout a být moc krásný. Proto když nevím, jak se rozhodnout, co si mám jen počít, vzpomenu si na ten nádherný podzim tam v lese, a řeknu si, v porovnání s tím jsou všechny problémy zapomenutelné.“ Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš. I v slzách je síla, tak jdi a žij.“
„Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtějí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.“ Lao-c´:
„Mládí není období života, ale stav mysli. Nikdo nezestárne tím, že prožije řadu let. Lidé stárnou tím, jak opouštějí své ideály“
Žádné komentáře:
Okomentovat