Rozhodl jsem se psát o psaní, nebo spíš o tom co psaní znamená. Protože to není jenom tvorba, ale také myšlenka toho, kdo čte. Kdo totiž čte, ten něco získává a nezáleží na tom, ať mu to dává kniha, nebo on sám. On sám proto, že kniha se za něj nepřečte. Chybí jí totiž emoce, pokud nemá toho, kdo je vytváří a toho, kdo se díky nim někam dostává, a kdo pak zjistí, že to, kvůli čemu si s ní lámal hlavu, je zbytečnost.
Ale to co zbytečnost nebyla, to co díky pocitu jemu považovaném za zbytečnost získal, mu pomohlo k získání toho, co v knížce z počátku nebylo. A kdo si bude lámat hlavu díky zdánlivé zbytečnosti, kterou v něm kniha vyvolala, pro toho ve skutečnosti nebude zbytečná. A už vůbec ne, pro dobrého autora. Všechno co čtení znamená, totiž není obsaženo v knihách, ale v tom co knihu psal. V tom, který knihu propracoval a dal tím i to co člověk nezíská, pochopí -li knihu celou, a bude jí chtít chápat. Kdo by knihu četl, kdyby ji celou znal? Kdo by na ni vzpomínal? Kdo přece knihu poznal a čte jí dál, a kniha ho přes to zaujme, ten se už jenom procvičuje. Taková není každá kniha. A proto takový není ani každý spisovatel. Proto, kdo pozná špatného spisovatele, i když napsal pravdu. Začne jím pohrdat."Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá.“
"Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, druhé náš byt."
Dobrého naopak začne obdivovat, a přestane se tolik zajímat o to, co napsal, ale o něj I když ho třeba kvůli obdivu zavrhne a udělá z něj tyrana, který mu něco chtěl vnutit. Kdo je ale dobrý a špatný spisovatel? Bude -li chtít jeden knihou pomoci, bude rozhodně méně nenáviděn, než ten špatný zesměšňován a odhalován. Dobru, se člověk nikdy pořádně nesměje. Dílu toho, co by ale dával pravdu a pozdější vědomosti jen kvůli sobě se s chutí každý odvděčí posměchem. Neměl by však tomu, co na základě téže knihy v sobě našel. A ten špatný, kdo dobrou, špatně podloženou knihu napsal (Dobrou pro toho, kdo ji čte. Ne pro ni samou, nebo pro jejího stvořitele), v ní pak našel jenom to, co už měl. Neměli bychom ale pohrdat žádnou knihou, jen pro to, že je špatně napsaná. I špatně napsaná, ale s obsahem pravdy totiž je špatná jen podstatou a ne vedlejším obsahem. I podstatu a toho, kdo jí vytvořil, bychom ale měli milovat (ne uctívat), protože tady dalo vznik zlo dobru… A k tomu dobru: Kdo by se nechtěl poučit?!
"Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem."
Žádné komentáře:
Okomentovat