Život vs, Smrt

A zase ten smysl. Kde je? Kde ho najít? Zas se v tom utápím. Bezradně hledám a usilovně přemýšlím marně, všude je prázdno a pusto obklopené plačící tmou a útrpným zoufalstvím. Bolestivé myšlenky se mi každou sekundou zarývají do marné duše té prázdné schránky. Ach zdání klame! Věk mladý, pocity zestárlého a vyčerpaného starce. Zachvět chtíče lepšího stavu. Toho, na který poslední dny každou minutu své existence upírá svou mysl. Přání, jež předčilo všechny v jejím životě. Tak silné, tak bláznivé, tak neuvěřitelné. A kéž by opravdové. Nic, zhola nic teď v tuto chvíli pro ni není důležitější než ten osvobozující a uvolněný klid. Ta krásná samota znějící jako tichá rajská hudba. To zářivé světlo se záblesky pohlcující temnoty. Ta vůně, libá vůně prohnilé zeminy. A poté už jen ten věčný cit nekonečného uspokojení. O jak překrásné to snění. Nechci probuzení. Nechci už sebe. A nechci už ani tebe. Mám jen přání jediné. Skončit se vším a odejít do ráje. Toho svého vysněného dokonalého ujetého.

life or death

Kdyby tu nebyla smrt, neudělali bychom spoustu věcí. Zkuste si představit život, kdyby zde nebyla žádná smrt - žádná spravedlnost. Lidé, kterým visí život na vlásku, si život užívají víc. Snaží se stihnout víc věcí, snaží se dosáhnout svého cíle, splnit všechny své sny. Mít se krásně. Odžít si svoje poslední dny tak, aby jim stálo za to umřít. Aby se mu nechtělo.

"Člověk má vynaložit na to, aby si zjednodušil život, stejné úsilí, jaké vynakládá, když si ho komplikuje."

To je smysl umírání. Kdyby nebyla smrt, nebylo by pro co žít. Nebyla by tu žádná spravedlnost.

Aspoň "ona" je spravedlivá. "Ona" si přijde včas, "ona" přijde VŽDYCKY. K někomu dřív, k někomu díl. Ale vždycky je spravedlivá. Vždycky odhadne, kdy už prostě "nemá" cenu žít, kdy už prostě člověk nic hezčího nezažije, když už si nemá za čím jít. Kdy ho může ušetřit trápení. Najde si nás sama… tak proč jí chodit naproti?

"Z mnohých povinností, jež obsahuje kapitola "Umění žít" by byl článek "Umění umírat" nejlehčí, kdyby mu náš strach nedodával takové váhy."

bye...

Zenová povídka

V Číně měl jeden nosič vody 2 velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu, měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.

Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jeden a půl nádoby vody. Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale. Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost, a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu.

Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka: Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů.

Nosič jí takto odpověděl:

- Všimla jsi si, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To Ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov.

Všichni máme své osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, tak dělají náš život velmi zajímavým a vzácným. Jen každého musíme přijmout takového, jaký je, a uvidět v něm to dobré.

 

bye...

Strach

 "Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo."

Bojíme se moc věcí, které chceme zkusit a které chceme mít rádi, ale proč se bát…? Proč se bát toho že řekne něco co nemáme proč se bát našich činů je fakt že nikdy nevíme co se stane, co uděláme a co vypustíme z našich úst a pravda je, že měli bychom se bát je to to co nás chrání, ale někdy to bývá úplně zbytečné a ničí to naše šance se prosadit ukázat jaký vlastně jsme a proto by jsme měli občas nechat strach strachem a jít za tím co chceme protože strach to není, že se něčeho bojíme je to sebe kritika která nás dělá lepšími a učí nás co by jsme měli a co ne ale někdy nám nedá prostor který potřebujeme a proto náš strach musí zůstat pořád jenom pocitem a nepohltit nás celé protože člověk se musí projevovat pořád v sobě najít kus odvahy.

"Strach lže a ty mu věříš."

bye,,,,

What is love?

Láska

"Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil."

Co je to vlastně láska? Je to stav na, který se jen tak nezapomene. Láska je jako vítr, cítíme ji, ale nevidíme. Láska, když přichází, je to dáma zahalená celá v bílém, ale pozor na to, že přichází v ruku v ruce s Bolestí, ale zase za druhou ruku ji drží Štěstí. Poznáš-li jednu, seznámíš i se s ostatními. Láska je taková poutnice, která hledá ubytování v otevřených srdcích. Ale vždy v tom srdci potká ještě jednu poutnici. Není tak půvabná jako Láska. Je to rozmarná malá holčička, zahalená celá v červeném, je to žárlivost. Někdy je žárlivost tak silná, že přemůže Lásku a Láska se úplně vytratí. Také největším nepřítelem je stařík Čas. Utíká tak rychle, že pak na Lásku nebývá ani malá chvilička. Když přijde láska do našeho života, je to jako kdyby začínal nový, lepší život. Koukáme se na vše s růžovými brýlemi. Život pak je hezčí, lepší, lépe se zvládá. Ale když pak nám ty brýle někdo násilím strhne z očí, je to jako pád z největšího mrakodrapu na šedivou studenou podlahu. Bolí to, ale to je právě ta Bolest, která doprovází tu půvabnou dámu Lásku. Neboj se, daleko za nimi se loudá osamělá osoba s vlídnou tváří, jmenuje se Naděje. Ona jediná je nesmrtelná. Někdy se zdá, že tě opustila, avšak to se ti jen zdá, je pořád tady, nikdy tě neopustí. Umírá ve chvíli, kdy tvé srdce přestává bít!

"Nikdy nezakryješ lásku, tam kde skutečně je a nikdy ji nenajdeš, tam kde prostě není."

"Neopouštěj toho koho miluješ pro toho kdo se ti líbí, neboť ten kdo se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje."

bye..

Co je Zen Budhismus??

Zen jako takový se nezakládá na víře v něco, ať je to v názor nebo v teorii o něčem posvátném. Zen znamená cvičení Zazenu - Budhovy pozice (lotosový sed). Zen a Zazen nespočívá ve víře, ale v pozorování skutečnosti, světa kolem nás, sebe sama. Podstatou Zenu je nestrach, nevlastnění. Všechno naše utrpení pochází z našeho egoismu.

"Zen nás nabádá, abychom na život pohlíželi jako na otázku. Smíme se otevřít přiznání "já nevím". Smíme se vydat nejistotě nevědomí. Nejsme tím zmateni, právě naopak. Můžeme takto obdivovat a odhalovat svět, jako ho objevují malé děti. A můžeme nalézat kouzla v nejobyčejnějších věcech a jevech.  "

Studování a praktikování Zenu je velice složité. Je obtížné proto, že je těžké zachovat si čistotu ducha a čistotu cvičení ve skutečném smyslu.

Pravým cílem Zenu je vidět věci tak jak jsou, pozorovat věci tak jak jsou a nechat jim vlastní průběh.
"Čas plyne z přítomnosti do minulosti." řekl Eihei Dógen, velký mistr, který přivedl zazen z Číny do Japonska ve 13. století

Jako jednotlivci jsme úplně závislí i nezávislí na všem co nás obklopuje. Je-li taková naše zkušenost, naše existence, pak jsme dosáhli úrovně, kdy nás nic nevyvede z míry.
Duch začátečníka (Šósin)
Duch začátečníka má mnoho možností oproti duchu experta, jenž má velice málo možností. Tento výraz byl velmi oblíbeným mistra Dógena

Zenový mistr je člověk, který dosáhl dokonalé svobody, jež je možností všech lidí. Žije svobodně v plnosti své existence. Jeho vědomí vyplývá spontánně a přirozeně ze skutečných okolností každého okamžiku. Celá jeho existence je svědectvím toho, co to znamená žít v realitě přítomnosti. Pouhé setkání s tak dokonalou osobností je s to změnit náš dosavadní způsob života.

Musíme žít v tomto okamžiku.

Musíte mít své vlastní tělo a ducha. Všechno by mělo být na správném místě správným způsobem. Pak pominou všechny problémy.

Je důležité zaujmout k veškeré naší činnosti ten správný postoj, tu správnou pozici. To je pravé učení.

Zenová pozice

Student sedí v pozici úplného lotosového květu, což znamená, že vaše levé koleno je na pravém stehně a pravé chodidlo na levém stehně. Tento posed vám pomáhá udržovat tělesnou i duševní rovnováhu.

Jednou z nejdůležitějších věcí je udržet v této pozici páteř rovnou, zpříma. Ramena a uši by měly být v jedné rovině. Snažíme se úplně uvolnit svoje ramena a hlavu zvednout temenem ke stropu, jako kdybychom podpírali oblohu. Brada by měla býti poněkud zastrčená. Pro posílení pozice bychom měli bránici přitlačit ke svému hara, čili dolů k břichu.

Vaše ruce by měli vytvářet "kosmickou mudru". Tato pozice by se dala popsat tak, že vaše dlaně vytvoří s pomocí prstů krásný ovál. A to tak, že položíte levou ruku na pravou dlaň (prostřední klouby prstů na sebe) a spojíte oba palce lehce konečky k sobě. Tuto univerzální mudru byste měli udržovat s velikou pečlivostí. Ruce se nacházejí u těla a palce jsou zhruba ve výši pupku.

Při cvičení Zazenu neexistuje nic jiného než-li rytmus našeho dechu, kterého jsme si vědomi. Nemělo by se stát, že byste byli duchem nepřítomní. Soustřeďme se tedy na správné dýchání. Taková činnost (dýchání) je elementární činností univerzálního bytí. Myšlenky, které se vynoří v našem nitru během cvičení Zazenu by vás neměli vzrušovat. Nechte je přijít a nechte je odejít. Potom budou pod kontrolou.

"Zen nesouhlasí s myšlenkou, že osvícení a "buddhovství" jsou rozdílné stavy natolik vzdálené, že nemá smyslu se do něčeho pouštět, protože člověka odradí už délka cesty. Zen říká: "Tady a teď. Jsme živí, vidíme, slyšíme, chutnáme, cítíme, myslíme. Můžeme být Buddhou, pokud si dovolíme jím být." V okamžicích klidu a jasu, ale rovněž ve chvílích, kdy moudře a soucitně odpovídáme na složitosti života, si uvědomujeme, že můžeme být něčím více. Zen se nesnaží nás přetvořit v dokonalou ideální bytost. Snaží se, abychom byli jací jsme a jací můžeme být."

O této pozici se mluví jako o klíčovém bodě Buddhismu

Po nějakém čase umřeme. Jestliže věříme, že to je konec všeho našeho života, naše porozumění je mylné. Jestliže na druhé straně věříme, že neumřeme také se mýlíme. Umřeme i neumřeme. Takové je správné porozumění.

"Bez špetky ctižádosti
Nechávám svou přirozenost plout.
Nesu si rýži na deset dní
A v srdci oheň.
Kdo se tu stará o iluze či nirvánu?
Zapomněl jsem na prach jména a majetku,
Naslouchám nočnímu dešti bubnujícímu do střechy mé chýše,
Sedím v klidu a pokoji s nohama nataženýma."

zdroj: Internet

Karma

Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku, čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.

Působení karmy

Zhruba řečeno, karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutelně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou.

 Správné pochopení

Budeme-li tedy pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu. V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své budoucnosti. Buddhismus nabízí zvlášť účinné metody na odstranění otisků negativních, škodlivých činů z mysli. Tyto metody nám umožňují zbavit se toho, co by v budoucnosti dozrálo jako problematické stavy a situace. Prostřednictvím buddhistické meditace můžeme přemoci celý proces příčiny a následku. Pokud se však nerozhodneme, že budeme pracovat se svou myslí, nebudeme nad ní mít vůbec žádnou kontrolu a budeme prostě jen obětí svých vlastních činů.

 Druhy činů

Činy mohou být vykonány myslí, řečí a tělem. Aby byla vytvořena pozitivní nebo negativní karma, je třeba zejména:

• mít vůli nebo záměr provést čin,
• provést čin samotný,
• mít uspokojení z provedení činu.

Typy činů

Podle typu činu může vzniknout karma prospěšná nebo neprospěšná . Karmický následek činu je nazýván dozrání (vipáka) nebo plod (phala). Karmický následek se nemusí objevit okamžitě, může dozrávat několik životů nebo celé věky. Aby se karmický následek objevil, musí nastat přihodné podmínky, podobně jako každé semeno pro vyklíčení potřebuje určitý druh půdy. Když plod činu dozraje, dopadne neodvratně na svého původce, není možno před ním utéci. V Dhammapadě se praví, že ani v povětří, na dně oceánu nebo v nitru hory nelze nalézt místo, kde by se bylo možné ukrýt před následkem zlého činu. Karma však neznamená determinismus nebo fatalismus. Minulé činy určují jen podmínky, za nichž se jednatel dál svobodně rozhoduje a volí si tak další podmínky své budoucí existence. Občas se používá přirovnání karmy k říčnímu proudu, který někdy plyne pomalu a člověk v něm může plavat, kam chce, ale jindy je proud tak silný, že to jediné, co může člověk dělat, je držet se ze všech sil na jednom místě a snažit se, aby ho proud neodnesl. Navíc některá karma nemusí nést plody, pokud nejsou vhodné podmínky k jejich rozvinutí, nebo pokud je převážena silnou karmou s opačným nábojem. Karma je tak hlavní příčinou rozdílů mezi bytostmi, není však jediným přírodním zákonem, který určuje chod tohoto světa. Buddha hovořil kromě karmy o zákonech, kterými se řídí neživá hmota, o zákonech organické hmoty a zákonitostech mysli.

Jiné významy karmy

Vedle tohoto zažítého významu se termínem karma v buddhismu označuje konání mnišské obce (sangha) nebo alespoň skupiny dvaceti mnichů, kteří mají právo rozhodování (v pálí viniččhaja, v sans. viniščaja) v zásadních záležitostech. Také označuje formální postup při ordinaci (upasampada), při trvalém přijetí novice (v pálí sámanéra, v sans. šrámanéra) za řádného mnicha (v pálí bhikkhu, v sans. bhikšu).

Karmická kvalita činů

Múla („kořeny“) jsou mentální formace, jejichž (ne-)přítomnost určuje, zda konkrétní čin je prospěšný, neprospěšný nebo karmicky neutrální.

Neprospěšné stavy mysli

Určující faktory neprospěšných stavů mysli, mluvení a jednání („kořeny neprospěšného“, akusala múla) jsou tři:

1. lóbha - žádostivost (viz také tanhá). Vzniká nemoudrou koncentrací na příjemné stránky skutečnosti. Lze ji překonat vhledem do pomíjivosti, neuspokojivosti a bezpodstatnosti všech jevů.
2. dósa - nenávist, zášť, vztek, ale i antipatie nebo špatná nálada. Vzniká nemoudrou koncentrací na nepříjemné stránky skutečnosti. Lze ji překonat rozvíjením milující laskavosti (mettá)
3. móha - klam, nevědomost (avidždžá). Je ze všech tří nejnebezpečnější, protože jeho přítomnost se nejhůře rozeznává. Lze ho překonat rozvíjením moudrosti (paňňá).

Deset neprospěšných činů

• 3 činy tělem: zabíjení; braní toho, co nebylo dáno; nepříslušný pohlavní styk (jeho definice je v různých kulturách a dobách různá)
• 4 činy mluvou: lhaní, pomlouvání, hrubá řeč; prázdné tlachání
• 3 činy (stavy) mysli: chamtivost; nenávist; zhoubné názory (o neexistenci karmy a znovuzrozování)

Prospěšné stavy mysli

Určující faktory prospěšných stavů mysli, mluvení a jednání („kořeny prospěšného“, kusala múla) jsou také tři:

1. alóbha - nepřítomnost žádostivosti, sobeckosti
2. adósa - nepřítomnost zášti, neboli mettá (milující laskavost)
3. amóha - nepřítomnost nevědomosti, neboli paňňá (moudrost 
4.  
5. Deset prospěšných činů

• 3 tělesné činy: zdržení se zabíjení; zdržení se braní toho, co nebylo dáno; zdržení se nepříslušného pohlavního styku
• 4 verbální činy: zdržení se lhaní, pomlouvání, hrubé řeči a prázdného tlachání, tzn. pravdivá, smířlivá, mírná a moudrá řeč
• 3 stavy mysli: nesobeckost, laskavost a správné názory

To, co je prospěšné, je v buddhistických textech často vyjádřeno v negativních pojmech (nepřítomnost …, zdržení se …), ale ve skutečnosti mají tyto termíny jednoznačně pozitivní charakter.

Kromě těchto „světských“ prospěšných činů existují také „nadsvětské“ prospěšné stavy mysli (arija magga), které nevytvářejí karmu a vedou k osvobození, nirváně.



zdroj wikipedia a buddhismus