What is love?

Co je to milovat?

    Milovat je dát tomu druhému to nejlepší co můžeme

    Milovat je myslet na toho druhého

    Milovat je odpouštět

    Milovat je umět poslouchat

    Milovat je podpora v každé situaci

    Milovat je věrnost

    Milovat je věřit

    Milovat je hladit, líbat a toužit po tom druhém

    Milovat je ruka v ohni místo druhého

    Milovat je když druhého máte rádi se všemi vlastnostmi, byť zápornými nebo kladnými

Miluji tě, se neříká jen tak lidem na potkaní. Miluji tě bychom měli říkat jen těm lidem, kterým stoprocentně věříme, na kterých nám záleží, na které se můžeme spolehnout, pro které bychom položili život, pro které zůstaneme a obejmeme je, čímž překonáme spoustu překážek. V tomto slovním spojení není jen láska, kterou můžeme jeden druhému dát, ale taky mnoho utrpení a zklamání. Málokdy člověk miluje opravdově a upřímně, jen si namluví skutečnost, aby tomu druhému neublížil. Láska je nádherná věc a není nic hezčího než slyšet od "někoho" to pravé miluji tě, i když to občas bolí. Lásku musíme opatrovat jako oko v hlavě, strašně to pak bolí, když se nedokážou překonat první nástrahy. MILOVAT je silné slovo, kdo ho vysloví nebo napíše by si měl uvědomit, jestli to myslí vážně, hodně lidí to v dnešní době plácá jen tak do větru, což zrovna není nejlepší cesta, jenž si vybrali. Milovat se nedá vyjádřit slovy ale činy! Někdy si neumíme přiznat, že někoho milujeme, protože se bojíme dalšího zklamání. K milovaní patří láska, jenž se nedá přehlédnout. Láska je něco krásného co prožijeme mnohokrát. Láska je jedinečná a nelze ji kopit lacině. Pro někoho Milovat je jen slovem a pro někoho Milovat znamená všecko, co si kdy přál. MILOVAT ZNAMENÁ MNOHO!

"Proč, když nám někdo řekne, miluju tě, zní nám to jako fráze, ale když řekne, nesnáším tě, tak to tak moc bolí.“

Zdroj. http://klouitka.nepise.cz/

Má dívko

Má dívko života

Jen v tebe víru mám.

Odcházíš-prázdnota

V loučení se zmítám.

Pojď ke mně blíž

Na dosah dlaní

Pojď, prosím blíž

Zanech vzpomínaní.

Miluji se s Tebou

Životem jen sním.

Shořím tvou láskou

To snad smím­!!?!!

Confession

V temné noci půlnoční píši tyto řádky.
komu? přece tobě do tvých křehkých snů.
přemýšlím, proč už nevěřím na pohádky.
na šťastné úsměvy, lásku, plno krásných dnů.

Život, už dávno strhnul mi z očí brýle mámení.
jak viděl jsem růžově svět a věřil v dobré konce.
však přesto city patřící jen tobě se nikdy nezmění.
i když budu v temnotě tápat a piáno v tichu rozezvučí tón Cé.

Co honí se v tvých myšlenkách, v snových sítích pavučin?
kampak pluješ, směřuješ a kde si přeješ být?
ať budeš kdekoliv
, nezapomenu, za to ti svým životem ručím.
a jedinou šťastnou myšlenku na tebe si nenechám vzít.

Žít, co to slovo vlastně znamená, ne jen přežívat.
prožívat každičký okamžik jako by už byl tím posledním.
žít, nejde přece jen o
to se bavit a stále si užívat.
snít a zahřát své srdce sluncem
v tom čase poledním.

Však dopadá na mě tíseň a víra v srdci mi skomírá.
že třeba jednou se naše těla i duše v jedno spojí.
naděje v lepší
zítřky a naplnění života pomalu umírá.
přesto neuhasla a plamínek síly je připraven k boji.

Nevzdávám se.
smysl života nezahodím jako list popsaného papíru.
Nepoddám se.
budu v sobě pěstovat jak rostlinku svou víru.

Jednoho dne budeme tváří v tvář spolu.
beze slov cítit bezednou něhu.
jak dva lístky držet se na jednom pevném stvolu.
starosti roztají jak zbytek sněhu.

Prosím jen neutíkej a bojuj do posledního okamžiku.
opatruj v sobě klíč
k našemu štěstí.
své trápení nevnímej a věř že vše se změní v mžiku.
navždy budu tvuj bez přetvářek či lstí.

Jsi??

Jsi moje láska veliká, jsi život co mi utíká,
jsi studánka ze které vodu piji, jsi světadíl který obdivuji
jsi slunce které mě budí ráno, jsi štěstí které mi bylo dáno
jsi má desátá planeta, jsi barev duhy paleta.
jsi kniha ve které čtu, jsi víra kterou mám
jsi mé moře i má pevnina
jsi touha která umírá.
jsi mé plyšové zvířátko, co ztratilo se nakrátko
a já ho nemohu najít
tak se ptám: Kam ses mohla ztratit?

---

Jsi můj záchranný člun uprostřed oceánu
Jsi horský štít, přes který se probírám,
abych Tě spatřil.
Jsi překážka, kterou denně překonávám,
abych Tě slyšel.
Jsi džungle, kterou se prodírám,
abych ucítil tep Tvého těla.
Jsi skála, kterou rozbíjím holýma rukama,
abych se Tě dotkl.
Zatím jsi však jen silná kniha,
kterou rychle pročítám.
a doufám, že Tě na konci najdu.
Jsi?

Třicet prič

Je mi třicet pryč,

v srdci žár, na jazyku led,

místo života dlouhý bič,

prásknout s ním chtěl bych hned.

V hlavě třináctá komnata,

plná pavučin a smetí,

láska jako životní podstata,

vstoupit smíš jen s odvahou v objetí.

Touha jak dlouhé korále,

místo prožitků snění,

čekání na femme fatale,

jen ve verších mám své jmění.

Písmenky nelze se vykoupit,

ani smýt ze sebe hříchy,

možná jen kousek touhy uloupit,

v zrcadle milosrdenství odraz pýchy.

Láska jako esemeska,

obrázky místo dotyků,

ze vztahů tragická freska,

hořký smích místo vzlyků.

Tohle jsou puzzle mého života,

se spoustou špatných dílků,

v dlaních prázdno, na rtech němota,

to je osudem všech snílků...

Život

Duše se rodí stará a mládne. To je komedie života.
Tělo se rodí mladé a stárne. To je tragédie života.

Učte se zapomínat. Naučíte se tím vzpomínat.

Mějme vždy na paměti, že dnešní den přijde jen jednou a už nikdy se nevrátí.

 

Naše touhy v srdci jsou jako větve stromu a záleží jen na nás samotných jestli ta touha nám přinese štěstí, které pokvete nebo tě zahubí a uvadne.