Když přijmeme pomíjivost skutečnosti, uvědomíme si, že vše se může
změnit. Míváme sklony považovat věci za neměnné, nepomíjivé. Bolí nás
hlava a máme pocit, že bude bolet nejméně týden. Máme problém a říkáme
si, že ho nikdy nevyřešíme. A propadáme úzkosti. Jak to máme vydržet?
Den za dnem, neustále. Málokdy něco trvá skutečně dlouho, ať už jsou to
naše city, myšlenky nebo i svět kolem nás - vše se
neustále mění. Jestliže tuto proměnlivost přijmeme, otevřeme si dveře k
novým možnostem - k výběru pro nás i pro druhé. Jak často jen říkáme:
"Jsi pořád stejný!" nebo "Tohle dělám pořád!" To by přece znamenalo, že
něco hrozného děláme dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Těžko
bychom něco podobného mohli snášet. Proto jakmile student zenu uslyší
slůvko "pořád", položí si jednu moudrou otázku: "Je to pravda a je to
vůbec možné?"
Rjókan napsal:
Čas běží
Není cesty
Jak jej zadržet...
Tak proč ulpíváme myšlenkou na něčem
Co dávno odešlo?
Když si uvědomíme pomíjivost, získáme novou moudrost. Uvědomíme si
totiž, že milenci, přátelé, rodina, vlastnictví, práce, domy, zkrátka
cokoli je dáno jen na krátký čas a může nám poskytnout jen dočasné
štěstí.
